Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 29.4.
Robert
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
IN MEMORIAM
Autor: jaara (Občasný) - publikováno 2.6.2004 (00:34:34)

IN MEMORIAM

 

Jak to, že jsi tak starý?

Vždyť donedávna byl´s tak mladý.

A najednou umíráš,

Ani nevíš jak, jak a proč?!

Ještě trocha vzpomínek,

Pár posledních slz…

Potom v rakvi bude ti škrábat červotoč.

To zjistíš, kolik jsi promrhal času.

Nezbylo po tobě vůbec nic,

Jenom jsi snil

A čím dál tím víc.

Proč teď lituješ roků, co jsou pryč?

Nenávratně a napořád.

Ještě chceš za chvilku snění

Celé své jmění dát?

Měls nějaké ideály,

Životní cíle, plány?

Měl, ale nedokázal´s vůbec nic!

Jen jsi seděl, čekal na smrt.

Už jí slyšíš zuby brousit.

Je tu… již začíná tě rdousit!

Chceš vidět, slyšet, dýchat – žít!!!

To všechno jsi mohl mít,

Ale moc pozdě je bycha honit.

Alespoň zkus si aspoň jednou nelhat.

Kdybys další život měl,

Snům bys zase naletěl.

Krvácíš, já vím,

Nitro se ti svírá

A Smrtka už tě zvolna líbá.

Nemůžeš se vůbec bránit…

Ona to ví – proto

Po vláskách tě začla hladit.

Konečně před očima se ti zatmělo,

To na onen svět se ti zachtělo.

 

On – vůbec nestačil vnímat smrt,

Je to totiž nic – ani prd.

Že do nebe se dostane, doufal, snil.

Nebe není.

A i kdyby spolu s peklem bylo,

Žár by teď trýznil jeho tělo.

Nikomu neublížil, jen stále snil,

nic nedokázal, vše pokazil.

 

 

DODATEK:

Měl štěstí.

Peklo není,

beze snů bude věčně spát.

Pravda někdy hrozně bolí

a já mám velkej strach.



Poznámky k tomuto příspěvku
Lei (Občasný) - 3.6.2004 > Hm, že by další didaktická?
<reagovat 
Přítel antisvěta (Občasný) - 2.6.2004 > Najdou se tu horší věci. Kdybys skusil zmírnit (sebe) lítostivost, bylo by to i slušné. Takhle promiň, ale bolest, zmařený život atp. jsou témata převařená až rozvařená. Zkrátka klišé.
2-3
Body: 3
<reagovat 
 jaara (Občasný) - 4.6.2004 > Tanzdebil> Ahoj Tanzdebile, já nechápu, proč když z nějaké básničky čiší velká bolest nebo (sebe) lítostivost, tak najednou ztrácí TAK MOC na hodnotě... Co je na bolesti, zmařeném životě apod. tak špatného, že se jinak "slušná" básnička promění v klišé? Vždyť jsou to normální přirozené emoce, které snad každý někdy zažil a musel se s tim nějak vypořádat... To bude asi taky ten důvod, proč o tom lidé často psali a píšou a pravděpodobně i budou psát, až tohle téma "převařili až rozvařili"... A že o podobném psali i jiní??? Co je mi do toho, to přece není důvod tohle téma opustit - a hodit na papír svoje vlastní pocity je panečku něco jiného...!!! Nota bene asi taky záleží na tom, z jakého důvodu kdo píše... Uznávám, že ta básnička je hodně naivní a dětská - však jsem jí také psal jako malej někdy v pubertě, abych se vypsal z hlubokého zármutku nad něčím, co teď nemá smysl rozebírat... Taky se na ní tak s odstupem času dívám. Ale co opravdu nemám rád, jsou označení jako "kýč" nebo "klišé", protože je považuju za zbabělé odsouzení čehokoliv. Jsou to příliš abstraktní a subjektivní pojmy na to, aby něco konstruktivního řekly... proto je taky skoro nemožné se vůči podobným nařčením bránit... (mimochodem klišé je "ustálené slovní spojení nebo obrat")
<reagovat 
 Přítel antisvěta (Občasný) - 5.6.2004 > jaara> na tématu není nic špatného, téma nemůže být klišé, to je ve zpracování (nejčastěji se v umění opakuje v různých obdobách několik témat- láska, smrt, pomsta...)

Příklad: vidíš louku, zapadá slunce. Rozhodneš se ji popsat. V pořádku. Začneš: sladká louka zalitá zlatavým sluncem... TOHLE je kýč. Kýč je termín, ne nadávka.

Já psal klišé. To je v oné větě třeba ono "zalité sluncem". Je to obrat, přístup. který už byl tolikrát použit, že už je nepoužitelný. Nemusí být zásadně špatný, z počátku. Ale je to základ veršotepectví, básnictví- grafomanie. Píšeš něco, co psali jiní a když se nepokusíš o osobní přínos (v té básni nic takového nevidím, osobní přínost není báseň-terapie), pak jenom opakuješ po nich. A nejde o to, že bys je znal, s tímhle přístupem tě snadno seznamuje komerční film a televize, například.

Žes to psal v pubertě je dobrá omluva. Já v pubertě taky psal všelicos, ale určitě to nebudu uveřejňovat. Tys o udělal a já ti napsal svůj názor, nevím v čem je problém.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter